Klára Úlehlová bronzová na Mistrovství Evropy veteránů
Po stříbrné medaili ze štafety, kterou vybojovala v březnu na halovém Mistrovství světa i s další kolegyní z hranického oddílu Michaelou Hynčicovou, má hranická atletka kategorie masters (neboli veteránů) Klára Úlehlová druhou medaili z globální vrcholné akce. Ale tentokrát individuální. Na Mistrovství Evropy masters v italské Pescaře vybojovala bronz na trati 400 m překážek.
Do itatalské Pescary se od 21. září do 1. října sjelo 4714 závodníků z celé Evropy a vzhledem k tomu, že mohli mimo soutěž startovat i závodníci z jiných světadílů, objevovaly se zde vlajky států z celého světa. Česká republika vyslala 80 reprezentantů. Tato "monsterakce" se nedá uspořádat na jednom stadioně, závodilo se tak kromě hlavního stadionu v Pescaře, ještě na stadionech ve vedlejších městech Montesilvano (dlouhé běhy) a Francavilla (vrhy a hody). Počasí po většinu času atletice přálo, pouze zhruba uprostřed programu jeden den pršelo a výrazně se ochladilo, další dva dny pak hodně foukalo, jinak bylo krásně. Italské pořadatelství občas trochu skřípalo, ale tím se člověk nesměl nechat rozhodit.
Z hranického oddílu vyjela do Pescary Klára Úlehlová, která se přihlásila na 400 m překážek a sedmiboj, v plánu byla i štafeta na 4 x 100 m, ale tu české reprezentantky zrušily ještě před zahájením mistrovství zvůli zranění jedné členky.
Přípravu na vrchol sezóny neměla Úlehlová zrovna ideální, 14 dní před Mistrovstvím Evropy si na závodech při skoku do výšky poranila achilovku na odrazové noze. Závěr přípravy tedy probíhal absolutním klidem od běhání, maximálně posilováním a protahováním. Ani tak se achilovka nedala úplně do pořádku a bylo jasné, že to bude hop nebo trop. Velkým štěstím bylo, že závodu žen na 400 m překážek kategorie W40 odpadly rozběhy a běželo se rovnou finále.
Pevné tejpy a maximální pošetření achilovky při rozcvičce. Paradoxně výhodnější je se z bolavé achilovky odrážet, než na ni dopadat. Naštěstí Úlehlová běhá překážky prioritně z odrazové nohy, takže jí bylo jasné, že musí co nejdéle udržet rytmus na lepší nohu. To se jí povedlo v závodě až do sedmé překážky, bohužel všechny tři poslední překážky vyšly na druhou nohu, achilovka však dopady vydržela a Klára Úlehlová si doběhla pro bronz ve velmi slušném čase 1:08,76 min. (letos nejlépe 1:08,06 min.). Závod suverénně ovládla Švédka za 1:02,50 min., španělskou soupeřku Úlehlová v závěru dotahovala, nakonec jí na ni chybělo 1,5 vteřiny. Z bronzu měla Úlehlová ohromnou radost, první individuální medaile je většinou ta nejhezčí.
Hned druhý den po dlouhých překážkách byl v harmonogramu sedmiboj. Úlehlová na něj sice vstala v 6h ráno, aby stihla start v 9,00, zkusila se rozcvičit, ale achilovka ji na další start už nepustila. Bolel opravdu každý krok. S tím se dá přežít jeden závod, ale ne sedm disciplín, tak se ze sedmiboje raději odhlásila, aby neriskovala ještě větší zranění. Ale na tomto mistrovství už měla splněno, tak ji to nemuselo až tak mrzet. Medaile z Mistrovství Evropy se nevozí každý den. Gratulujeme a přejeme hlavně zdraví do přípravy na další závody.
